Mladečské jeskyně - charakteristika
Mladečský kras
tvoří izolované ostrůvky devonských vápenců, vystupující z nekrasových hornin na severním okraji Bouzovské vrchoviny a z mladých sedimentů údolí Moravy v Hornomoravském úvalu v širším okolí obce Mladeč západně od Litovle. Pod povrchem kopců Třesín (345 m n. m.), Skalka (335 m n. m.) a dalších vytvořily vody pradávných toků řadu jeskyní, z nichž největší je systém Mladečských jeskyní, nazývaný kdysi též Bočkova díra nebo Fürst Johanns Höhle.
Mladečské jeskyně
-
prostupují vrchem Třesín (345 m n.m.) při západním okraji obce Mladeč a jsou největším jeskynním systémem Mladečského krasu;
-
představují převážně horizontální, velmi členitý labyrint chodeb, dómů a vysokých komínů s pozoruhodnou modelací stěn a stropů, s krápníkovou výzdobou a četnými blokovými závaly, několika strmými chodbami zasahují až pod hladinu podzemní vody;
-
patří mezi archeologické lokality světového významu, jsou patrně nejstarším, největším a nejsevernějším sídlištěm moderních lidí (kromaňonců) v Evropě, kteří zde prokazatelně žili již před více než 31 tisíci lety;
-
mají celkem 1 250 metrů chodeb a síní o výškovém rozpětí 30 metrů;
-
byly po pradávném zavalení vchodu znovu objeveny kolem roku 1826 při lámání kamene, od přelomu 19. a 20. století jsou zpřístupněny veřejnosti a od roku 1911 elektricky osvětleny;
-
jeskyně má jeden návštěvní okruh dlouhý 380 metrů s malou archeologickou expozicí; prohlídka trvá cca 40 minut.
SPECIFIKA
Ze vstupních prostor jeskyně, i z okolních, dnes již zničených slují, pocházejí cenné archeologické nálezy. Prokazují, že Třesín byl osídlen lidmi už od starší doby kamenné (paleolitu). K nálezům pozůstatků nejstarších obyvatel patří řada lebek a hojné části koster mužů, žen i dětí cromagnonského typu, kteří údajně holdovali lidojedství. Jim patřily také kamenné a kostěné nástroje, zbraně a ozdoby aurignacké kultury. Vykopáno tu bylo také značné množství kostí dnes již vymřelých druhů obratlovců - mamuta, bobra, koně, lišky, jeskynního lva, hyeny, jeskynního medvěda, jelena, soba, bizona, tura a dalších. Nejvíc nálezů je ze vstupního Dómu Mrtvých. Z povrchového osídlení pocházejí nálezy z mladší doby kamenné (neolitu), starší doby bronzové (únětická kultura), z kultur lužicko-slezské i slovanské, kdy bylo na Plavatisku nad jeskyní hradiště a později pravděpodobně i tvrz. Ze středověku pocházejí válečné nebo epidemické hroby, odťaté lebky zajatců nebo zločinců, železné předměty, jezdecká soška a jiné nálezy. Podle pověstí sloužily jeskyně v těchto dobách i lupičům, kteří v nich zaživa pohřbívali své oběti. Podle historických záznamů byl Třesín, ležící na obchodní cestě z Čech do Olomouce, ve středověku skutečně nejobávanějším místem, kde povozy byly často přepadány a jejich doprovod pobit nebo unesen.
V r. 2005 publikoval časopis Nature článek o provedeném přehodnocení stáří nálezů kosterních pozůstatků z Mladečské jeskyně. V době ledové žili zavalití neandrtálci, kteří se fyzicky setkali se štíhlými lidmi (homo sapiens sapiens, člověk vyspělý), kteří přišli odjinud. Po soužití, které trvalo několik tisíc let, neandrtálci za nepříliš vyjasněných okolností vymřeli, aniž by došlo k jejich křížení s druhou skupinou. Nejstarší lidské kosti novodobých lidí v Evropě jsou z Mladečských jeskyní z doby před 31 tisíce lety. Datované kosti byly objeveny již v 19. století, jde o horní čelist, zuby a lebku ženy, které zůstaly dochovány ve vídeňském muzeu a na nich se nyní potvrdilo jak staré kosti vlastně jsou. Tento objev pomůže vysledovat, kdy přesně přišli do Evropy lidé z Afriky. Tyto pozůstatky patří k nejstarším známým stopám existence novodobých lidí v Evropě.