Mladečské jeskyně - přírodní poměry
GEOLOGIE A KRAS
Ostrůvky vápenců Mladečského krasu patří geologicky k jednomu z pruhů devonských hornin středomoravské části Českého masivu, označovanému jako konicko-mladečský devon. Tento pruh se vynořuje ve směru JZ-SV z podloží okolních spodnokarbonských flyšových hornin v Bouzovské vrchovině, vychází pod pokryvem neogénních a kvartérních sedimentů ve skalním dně údolí Moravy na Třesínském prahu a v severozápadní části Uničovské plošiny.
Devonský pruh a jeho širší okolí je tektonicky součástí kry Hornomoravského úvalu, staré, ale stále velmi nestabilní tektonické jednotky Českého masivu. Velmi důležitý systém starých zlomů směru SZ-JV, součást výrazné zlomové zóny Hané, protíná území Třesínského prahu a dělí jej nejen geologicky, ale i morfologicky.
Na povrch v Mladečském krasu vystupují vápence vývoje Moravského krasu, které jsou ekvivalentem vilémovických vápenců macošského souvrství. Jsou deskovité, lavicovité až masívní a v průběhu variského vrásnění prodělaly slabou metamorfózu. Od okolních kulmských hornin (především břidlic), i od vápenců Javoříčského krasu, jsou odděleny tektonicky řadou zlomů. Část Mladečského krasu na zlomové zóně Hané kryjí mocné štěrkopískové výplně údolí Moravy.
Na vápencových výchozech, zejména na morfologicky nejvýraznějším Třesíně, jsou vyvinuty povrchové krasové jevy: škrapy a škrapová pole, závrty, mělké deprese a propadliny. Dobře jsou v Mladečském krasu vyvinuty geologické varhany, odkryté např. v kamenolomu Měrotín (přírodní památka Geologické varhany).
VZNIK A VÝVOJ MLADEČSKÝCH JESKYNÍ
Na současné podobě složitého podzemního labyrintu pod východním výběžkem vrchu Třesín (345 m n. m.) se podílela korozní i erozní činnost podpovrchových toků, korozní působení atmosférické vody pronikající do vrstev vápenců, i opakované tektonické pohyby na zlomech Hané. Jeskynní soustava prochází z údolí Hradečky do širokého údolí Moravy a vznikla jako subhorizontální průtoková freatická jeskyně vytvořená ponornými vodami Hradečky. Labyrint rovnoběžných i příčných chodeb tří hlavních směrů a tří jeskynních pater ovlivnil průběh zvrásněných vápencových vrstev a geologických zlomů. Prostorné dominantní síně spojují většinou úzké, vysoké chodby, vzhůru se zužující a přecházející do puklin a komínů. Na křížení zlomů a v oslabených zónách vápenců docházelo k řícení stěn a stropů a vzniklé prostory se zaplňovaly sutí. Mladečské jeskyně jsou charakteristické rozměrnými jeskynními kulisami a skalními, často perforovanými přepážkami a pilíři. Na několika místech vedou k povrchu vysoké, mohutnými zaklíněnými bloky uzavřené komíny, zaklíněné skalní bloky a kameny jsou často i ve vysokých puklinách stropů. Detailní modelace stěn a stropů dokládá průběh i období stagnace podzemního toku, jehož vody se dnes objevují již jen v dosud málo poznaném spodním patře.
Komíny a dnes již neznámými vchody bylo do jeskyní postupně splavováno velké množství hlinitých, jílovitých a písčitých sedimentů. V nich bylo nalezeno nejen velké množství kosterních pozůstatků pleistocénních obratlovců, ale také četné kosterní pozůstatky lidí a jejich nástroje. Badatelské výkopy i výklizy hlin při zpřístupňování už dnes neumožňují zjistit původní rozsah a uspořádání sedimentů a přesnější nálezové pozice. Převažující erozní a korozní modelaci stěn, doplňují v některých partiích jeskyní sintrové kůry a krápníková výzdoba, kterou lze místy korelovat s archeologicky významnými polohami jeskynních sedimentů. Dnešní Mladečské jeskyně jsou pravděpodobně jen částí velké podzemní soustavy značného geologického stáří a složitého geologického vývoje.
Z podpovrchových krasových jevů jsou vedle Mladečských popsány další čtyři jeskyně:
Kniesova jeskyně 3 x 2 m se strmou propástkou vyplněnou hlinitými sedimenty byla objevena v roce 1904 pod skalní stěnou asi 50 m severně od vchodu Mladečských jeskyní a badatelům poskytla velké množství lidských kostí včetně lebek, jejich kostěné a pazourkové nástroje, i mnoho kostí pleistocenních zvířat. Později byla bohužel zničena pokračující těžbou.
Jeskyně Na Třesíně 1 se nacházela pod skalní stěnou dalších 50 metrů severněji a byla také odlámána. Její výzkum nepřinesl žádné nálezy.
Podkova je 162 metrů dlouhá obloukovitá chodba se dvěma vchody. Původně dvě jeskyně byly při romantické úpravě krajiny začátkem 19. století na přání lichtenštejnských majitelů uměle propojeny. Také z ní pochází nálezy kostí lidí a pleistocenních zvířat i pazourková industrie, obdobné nálezům z Mladečských jeskyní. První písemná zmínka o jeskyni je už z roku 1670. Jeskyni obývá 12 druhů netopýrů a vrápenců, z nichž nejvýznamnější jsou netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velký (Myotis myotis).
Třesínská jeskyně (též Ve štole) je 87 metrů dlouhý labyrint síní a jejich chodbovitých spojek, odkrytý na konci 265 metrů dlouhé průzkumné štoly, která v roce 1969 ověřovala zásoby ložiska vápenců. Upravené a částečně rozšířené prostory donedávna sloužily jako speleoterapeutická léčebna pro děti.
Na Třesíně 2 je 14 metrů hluboká propasťovitá korozní jeskyně ve svahu hřebenové části Třesína. Existenci dalších, předpokládaných a dosud neodkrytých jeskynních systémů prokázal hydrogeologický výzkum podzemního krasového odvodňování. Je součástí rozsáhlé krasové zvodně, protékající hluboko ve vápencích od Javoříčka až po údolí Moravy a napájející prameniště Čerlinka, významný zdroj pitné vody Olomoucka. V Mladečském krasu je na něj vázáno několik ponorů i aktivních krasových vývěrů, např. Řimické vyvěračky pod severovýchodním úpatím Třesína.
KRÁPNÍKOVÁ VÝZDOBA MLADEČSKÝCH JESKYNÍ
I přes značnou devastaci v průběhu 19. století, kdy se předpokládalo, že jeskyně budou zničeny pokračujícím kamenolomem, se v jeskyních zachovala místy poměrně bohatá krápníková výzdoba. V podzemí s hladce korodovanými stěnami, četnými skalními kulisami a korozními žlábky, které někteří badatelé omylem považovali za dílo pravěkého člověka, se v některých síních vytvořily, dodnes dochovaly a stále se tvoří stalaktity,
masivní stalagmity, sintrové kůry i barevné sintrové náteky na stěnách. Drobnější krápníkové útvary, jako stalaktitová brčka a mrkvovité stalaktity, byly zčásti v dřívějších dobách poničeny lidmi. Dokonce i větší krápníkové útvary z prvních odkrytých prostor byly vylamovány a prodávány v Olomouci na tržištích nebo zdobí hroby na olomouckém hřbitově. V jeskyni po nich zůstaly jen pahýly kořenů. Podlahové sintrové kůry byly zase odstraňovány při archeologických výkopech. Přesto jsou v jeskyních malebná zákoutí, kde se vedle starých krápníků tvoří i nová výzdoba. Mezi nejkrásnější a téměř neporušené patří Chrám přírody a Panenská jeskyně. Dominantou a symbolem podzemního systému je přes dva metry vysoký stalagmit nazývaný Mumie.